Tvorba

+ 140 w

páni to je heské

Je rozšířená představa,
že pro vlky je zábava,
když honí lesní zvěř.
Tak to ale vůbec není:
chudáček vlk zuby cení,
jenom když hlad má.
Ale když hlady pajdá,
se smečkou se vydává
na lov - to mi věř -
lovit lesní zvěř.

+ 70 w

Napadení
Jako každé ráno jsem vstávala velmi brzy.Asi to bylo neobvyklé,ale každé ráno jsem oběhla polovinu našeho lesa,abych si udržela formu.Volným klusem jsem vybíhala od řeky Kress a běžela proti jejímu proudu.Myslela jsem na včerejší úspěch.Dokázala jsem běžet vytrvale po boku mého otce asi půl hodiny.Brával mě na takové své toulky přírodou.Rychlost v mých tlapách jsem zdědila po něm.
Vítr sem zanášel podivný pach.Pomalu jsem zastavila a schovala se do stínu stromů.Mé oči zabloudily k řece.Mlžný opar se vznášel nad hladinou a skrýval v sobě pomalu mizící tajemství.Mlha byla i mezi stromy.Připadala jsem si tu jako ztracená v mlze,jež mě dusí.Vzápětí se ozvalo táhlé zavytí.Necelých sto metrů ode mně!
Dala jsem se na útěk.Mé rychlé nohy mě nezklamaly a já byla během několika minut v našem úkrytu.Vzbudila jsem celou svoji rodinu a obíhala další členy naší smečky.Všichni okamžitě vstávali,připravení k boji.Matka,alfa smečky,je přelétla pohledem.Její slova si pamatuji dodnes.
,,Smečko,sešli jsme se tu dnes,abychom bojovali.Nikdo z vás to nečekal,ale rychlý posel-naše dcera-mi sdělila informaci o cizí smečce,vkrádající se do našeho území.Možná někoho z vás dnes vidím naposled,možná se tu ve zdraví sejdeme-kdoví.Ale bojujeme.Za naše rodiny,za naší smečku,za naší čest a území.Do toho!"
Matka zvedla hlavu a dlouze zavyla.Ostaní se přidali.Pěli jsme výhružnou,bojovnou píseň a pak v tichu čekali na nepřátele.Nenechali na sebe dlouho čekat.Ze tmy se vynořila silná smečka,bylo v ní asi dvacet vlků.Kdežto nás bylo jen deset.
,,Přesila není všechno,dokážeme víc!"
To promluvil otec.Pohlédla jsem na něj.Jeho jantarové oči se zadívaly někam za mě.
,,Uteč!"zařval a jeho ladné tělo se vymrštilo do vzduchu.Přistál na vlčici,jež stála za mnou.A to bylo naposledy,kdy jsem svého otce viděla.Matka se prala s cizí alfou.Mezitím,co se cizí alfa točila v prudkém větrném vichru,matka se kroutila bolestí pod kořeny,které ji poutaly.Jeden z našich vlků pak vyslal na kořeny oheň a spálil je.Matka se vymanila ze sevření kořenů a bojovala dál.
Za sebou jsem slyšela tiché kroky.Mimo výbornou rychlost a vytrvalost mi byl dán do vínku sluch po matce.Prudce jsem se otočila a uviděla mladou vlčici.Mohly jí být tak dva roky,víc ne.Byla z cizí smečky.Vycenila jsem zuby a hluboce zavrčela.Udělala totéž.Zkusila jsem jeden trik,kterým jsem zpravidla zabavovala různé věci mladším vlkům.Krátce a ostře jsem vyštěkla a ona se lekla.Využila jsem toho a s vyceněnými tesáky po ní skočila.Ucukla,takže jsem místo krku v zubech svírala jen jednu přední tlapu.Začala jsem ji drtit největším stiskem,jakého jsem byla schopná.Cítila jsem její čelisti na mých plecích.Ale v noze jí pak praskla kost.Zakňučela a pustila mě.Svalila se na zem.Z nohy jí vytékala krev.Přistoupila jsem k ní blíž.
,,Jak se vůbec jmenuješ?"Nerada zabíjím někoho,aniž bych vlastně věděla koho.
,,Shanon,"zasípala.
,,Takhle se u mě platí vstup na naše území,"pronesla jsem k ní a odešla jsem od ní.
Vyskočila jsem na spodní větev stromu abych viděla,jak probíhá boj.To co jsem viděla,mě naprosto ochromilo.Všude se váleli naši vlci v loužích krve.Jen matka ještě vzdorovala.Pozornost cizí smečky se ale obrátila na mě.Ještě dřív,než k mně přišli,seskočila jsem ze stromu.
,,Uteč,Carmen.Mám tě ráda a vždycky budu,"volala na mě matka.Vlci se blížili.Nezbývalo mi,než dát se do běhu.Utíkala jsem do kopců i do keřů a mí pronásledovatelé mi byli v patách.Žasli nad mojí rychlostí.Já jsem uháněla pořád dál.Stala jsem se keři,kterým jsem se musela vyhýbat,stala jsem se stromy,které mi překážely v mém šíleném úprku,stala jsem se kopcem,který mi kradl dech a poslední zbytky sil.<<Teď musím umřít.>>,proběhlo mi hlavou.Vlci z cizí smečky už museli vidět,že mi dochází dech.Letěla jsem teď po břehu řeky Kress a napadlo mě jediné východisko.Možná se zabiju,ale je lepší,když se nechám zabít řekou než nepřáteli.
Odrazila jsem se od břehu a skočila do peřejí.Řeka tu tekla rychle,takže mě okamžitě strhl proud.Nechala jsem se jím nést a se smutkem v očích se dívala na krajinu,kterou jsem tolik milovala.Smečka,které tento kraj patřil,už neexistuje.Já jsem se teď stala vlkem samotářem a náš les si zabrala pro sebe cizí smečka.Nevěděla jsem ani,co se mnou bude.Bylo to strašné.

Carmen

Když se bude příběh líbit,klidně dodám pokračování.

Mohlo se stát,že jsem vynechala písmenka.Ač to nedělám schválně,dělám to velmi často =D.

+ 300 w

Páni,díky!Koukám,že se líbil,takže jdu přidat pokračování.Mám to rozdělené do několika částí,takže tu bude těch příběhů víc. ;-)

Den lovu

Srst černá,lesklá jak kov,
dnes přišel onen velký lov.
Lesem se tiše plížil,
ke své kořisti se blížil.
Ukrytý v hebké trávě,
bedlivě střežil tři laně.

Najednou jak střela vyrazil z houští,
do rychlého sprintu se pouští.
Z těla krev se řine,
a nebohé zvíře rychle hyne.
Zabořil tesáky zvířeti do krku,
a tehdy padla laň za kořist vlku.

Vlk teď uhání tmavým lesem,
jako by byl hnán nějakým děsem.
Po chvíli,když se unavil,
zvedl hlavu a dlouze vyl.
Stromy se třásly,zem se chvěla,
takový strach zvířata měla.

Domů se vracel,žaludek plný,
černé stíny se za ním vlní.
Vše kolem ponořilo se do ticha,
jen měsíc na krajinu posměšně mrkal.
Srst neztratila svůj lesk kovu,
vlk za sebou má den úspěšného lovu.

Carmen

Temná jeskyně

V lese stojí temná jeskyně,
kde sídlí prý temná vládkyně.
Ve stínu magie se skrývá,
a kouř z jejího kotle ve tmě splývá.

Když zaklínadlo temně vysloví,
objeví se skřítek zlý a plísňoví.
Když vezme svou hůlku a čaruje,
magické, temné síly přitahuje.

Ale to je jen povídka,
na strašení vlčátka.
Jestli je to lež nebo pravda to nikdo neví,
uvidí se až se její duch objeví.

Snad se aspoň trošku líbí, nejsem zrovna velký básník :).