Leah Mythical
w: 950 MN : 50
Zkušenosti
zkušenost v lovu : 5 % zkušenost v boji : 9 %
Osobní údaje
Jméno : Leah Mythical
Hodnost : Sigma
Pohlaví : samice
Věk : 4 roky
Dovednosti : rychlost - 1. úroveň
sluch - 2. úroveň
vytrvalost - 1.úroveň
zrak - 1. úroveň
čich - 1. úroveň
Schopnosti : ____________
Magie : Voda - 1. úroveň
O mně : Co se týče mé povahy jsem aktivní, bojovná, inteligentní, možná až moc nebojácná, milá, dokážu se vždy rozhodnout a vést, ale na druhou stranu si klidně nechám poradit. To, co řeknu nemusí být vždy to, co cítím, ale platí to jen na nepřátele. Přátelům niky nelžu. Pokud někomu řeknu, že ho miluji, tak to myslím opravdu z celého srdce. Miluji vroucně a navždy. Než si vyberu toho pravého, možná to potrvá. Nechci žádnou padavku, ale aktivního, hravého vlka jako jsem já. Vždy se hrdě postavím za svou smečku. Jsem společenského typu. Dobře s cítím mezi přáteli a ráda a dobře se seznamuji.Když jsem sama většinou se musím nějak zabavit, protože nedokážu je tak nečinně sedět.Na druhou stranu, když jsem unavená, nikdy relaxem nepohrdnu. Odpočívám nejraději ve stínu stromů někde u jezera.Jsem hovorná a přátelé se se mnou nikdy nenudí a tišší vlci se nemusí bát, že by nastala ta trapná chvilka ticha. Všichni, ale nemají rádi upovídané vlky, naštěstí já jsem přizpůsobivá a dokážu včas ztichnout. Mám ráda rychlé běhání, smích a adrenalin. Chci neustále prožívat nějaká dobrodružství, i když mi jde o život. Ano, ráda hazarduji, ale vím, kdy přestat. Nebojím se říct svůj názor a stát si za ním. Pokud se ukáže, že jsem neměla pravdu, jsem ochotna to přiznat, ale zároveň nesnáším dlouhé poučování. Svou smečku mám nadevše ráda a vždy budu s ní ať již v dobrém či zlém. Společně to vždycky dokážeme. Tak to byla moje dobrá stránka, kterou mívám nejčastěji. Opravdu jen málo kdy mě uvidíte v mé druhé podobě.
Já ovšem bývám i zlá. Tuto podobu zažijí spíše vlci, kteří mě znají opravdu dlouho a rozumí mi. Moje oči se potom zbarví do tmavě rudé barvy. Není dobré se ke mě přibližovat, mohla bych vás snadno zranit. V tomto stavu jsem krvelačná a mám velké sklony k vraždění klidně i jen tak. Libuji si v bolestech druhých a když už přijde na zabíjení, vyberu jedno z nejbrutálnějších a nejbolestnějších metod. Někdy je dokonce nechám naživu, ale uvězněné v bolestech, z kterých není úniku. Nikdo mě nedokáže zastavit a tak všichni jen čekají až mě to přejde. Může se stát, že se ve mně má zlá povaha probudí při nějakém boji se smečkou, kdy ji budu chtít chránit. Pak je lepší mi uhnout z cesty. Nepřítel proti vraždícímu a zároveň hyperaktivnímu tornádu nemá šanci. Toto jsou mé dvě podoby...
Minulost : Esmé tvořila se svým partnerem, vlkem jménem Diamond, dokonalý pár a byly zároveň alfou celé smečky. Na její porod se dlouho čekalo. Poslední minuty byly k nevydržení. Diamond seděl neklidně vedle ní. Pak se to konečně stalo. Esmé porodila krásné, bílé vlče-mne. Zanedlouho se ve smečce narodila další vlčata a z nás se stali přátelé. Každý den jsem si s nimi hrála a věnovala se výuce. Měla jsem toho nejlepšího učitele, o kterém by se leckterým vlkům mohlo jen zdát. Vysvětlil mi jak ovládat svou schopnost čtení myšlenek. Ze začátku jsem v tom totiž měla pěkný zmatek. Slyšela jsem všechny myšlenky vlků ve smečce a myšlenky okolních zvířat. Brzy jsem se to naučila ovládat tak, že jsem je ztišila a slyšela své myšlenky. Jen když jsem potřebovala, tak jsem si je zesílila. Dokázala jsem se soustředit jen na myšlenky jednoho. V nebezpečí se mi schopnost spouštěla automaticky. Mimo jiné jsem se samozřejmě učila a zdokonalovala v boji.
Uběhl zase nějaký ten čas a mně už byly 3 roky…
Odmalička jsem milovala vodu. Cítila jsem se s ní nějak podivně spjata a proto není divu, že jsem každou volnou chvilku trávila u nedalekého jezírka. Bylo to jediné místo, kde jsem byla ráda, že jsem sama. I v ten osudný den jsem tam byla. Skočila jsem do vody a užívala si dopad kapek na mou srst. K večeru, když jsem již chtěla odejít se ve stínech stromů objevil nějaký vlk. Přišel ke mně a ochotně se mi představil. Okamžitě jsem poznala o koho jde. V hodinách historie smečky jsem zjistila, že tohoto vlka před několika lety vykázali ze smečky. Byl to zlý a podlý vlk, který usiloval jen o místo alfy a to jakýmkoliv způsobem. V myšlenkách, které se mi okamžitě spustily jsem pochopila, že mne chce zabít. Couvala jsem k jezírku, protože bojovat s ním by nemělo smysl. Prosila jsem, ať se stane zázrak. Ať mi voda pomůže a v tu se to stalo. Před vlkem se objevilo vodní tornádo a vlka vcuclo. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Dlouho jsem tam jen tak stála z pusou dokořán neschopná se pohnout. Po chvíli jsem se rozběhla říct to doma. Můj učitel my vysvětlil, že každý má svůj druh elementu, který umí ovládat, ale přijít na to musí sám. Od té doby jsem se učila spolupracovat s vodou a využívat její sílu. Za chvíli po té mi rodiče začali nabízet místo alfy, ale já ho odmítla. Rodiče byli ještě mladí a mě vždy lákala touha odejít, začít jinde. Lákala mě ta svoboda. Odešla jsem i se svými přáteli. Chvíli jsem jen tak běhali po lesích a pak jsme se rozdělili i my. Já jsem se začala toulat světem.
Po pár měsících…
Potloukala jsem se světem, občas jsem i chvíli u někoho zůstala, protože jsem se s ním skamarádila, ale vždy jsme se nakonec rozloučili a já se zase vydala na cestu dál. Měla jsem se za daných podmínek dobře, ale náhle se to mělo změnit. Ráno jsem se probudila, ale místo aby bylo světlo, byla naprostá tma. Jen kolem mě byl malý okruh šera, takže jsem viděla aspoň sama sebe. Náhle se ze tmy vynořil nějaký vlk. Byl celý černý a splýval a okolím. Byla jsem vyděšená. Přistoupil až ke mně a řekl,,Opět se setkáváme, ale teď už ti žádné jezero nepomůže, široko daleko není žádná voda. Opatrně jsem couvla ke stromu, u kterého jsem se probudila. Plížil se ke mně jako stín a upřeně se na mě díval. Zrychlil se mi dech.,,Ano boj se teď to s tebou skoncuji už mi neutečeš´´pohrozil mi a samolibě se zasmál. Konečně jsem se probrala.,,Aaale jak to žže žiješ?´´ vykoktala jsme ze sebe. ,,Ano sám jsem tomu nemohl uvěřit. Když mě vody pohltila, objevil jsem se v nějaké místnosti. Všude byli zapálené louče. Objevil se u mě vlk celý černý a vysvětlil mi, že si mě vybral, abych mu pomohl. Odpradávna nenáviděl vodu, což bylo pochopitelné, když sám je oheň. Měl jsme tedy zabít někoho s elementem voda. Někoho hodně silného. Jistě s tím mířil na tebe ty jedna malá potvoro´´obořil se na mě. ,,Jo a mimochodem jmenuji se Grade to jen abych ti připomněl s kým máš tu čest´´Zůstala jsem stát jako přimražená. Vlk začal něco šeptat nejspíš latinsky.To ho ten ohňový vlk nejspíš naučil, aby mě mohl snáze zabít.pomyslela jsem si a musela jsem se spojení ohňový vlk zasmát. Grade chvíli zaváhal, ale pak pokračoval v mumlání. Myslela jsem si, že je po mě. Nemohla jsme se hnout a kolem žádná voda. Opět jsem se dotkla stromu. V tu mi to došlo. Podívala jsem se na strom a pak zase zpět na Grada. Polkla jsem a pomalu vysála ze stromu vodu. Grade se zastavil, když viděl uschlý strom a podíval se na mě.,,zapomněl jsi, že i ve stromech je voda, takže i když ještě nemám tolik síly, abych vodu vytvořila a ještě tě dokázala porazit, přesto to můžu zvládnout. Takže ta malá potvora zase vyhrála.´´ Vzhledem k tomu, že je to duch už neměl žádnou vodu, protože jinak bych mu ji prostě vzala a nemusela hledat strom, ale takhle jsme musela udělat pravý opak. Zase jsem mu pěkně tu vodu začala vracet, čímž jsem docílila vybuchnutí celého vlka. Grade hlasitě zařval,,Neeeee´´ a vybuchl. Rázem se tma rozestoupila a přede mnou leželi kousky mrtvého vlka. Teď jsem si mohla být jistá, že je mrtvý. Při pomyšlení na něho náhle celý vzplanul. Šokovaně jsem na to hleděla. Uviděla jsem před sebou postavu. Řekla mi, že jsem zdědila po vládci ohně jeho moc, protože smrtí Grada zemřel on taky. Prozradila mi ještě, že kromě ohně uměl být i neviditelný, ale já jsem nestála o moc ohně nebo neviditelnost. Cokoliv, co s tím vším mělo něco společného jsem odmítala. Ona souhlasila a já jsme tedy žádnou tuto moc mít nemusela.*Pokud se k ní někdy dostanu normálním způsobem, tak si ji ráda vezmu, ale takhle ne usmyslela jsem si.,,Dobře, ale přesto musíš přijmout něco s čím já nic neudělám ať se ti to líbí jak chce.´´ řekla a poradila mi ať se na sebe podívám.Pak zmizela. Já jsem tam chvíli stála jako přikovaná a pak se na sebe podívala do odrazu ve vodě, kterou jsem si pro tento účel vytvořila. Leknutím jsem uskočila. Už jsem nebyla bílá. Byla jsem spíš červená a má křídla se zbarvila do černa.Kupodivu mi ta změna přišla zajímavá a vtipná. *No něco stejně s tím nic nenadělám tak nemá smysl se rozčilovat. pomyslím si.Usmála jsem se a se slovy ,,děkuji´´, které jsem zakřičela se rozběhla po louce, která mi náhle přišla tak krásná. Vše bylo teď krásnější, když ani jeden z nich už nežil a už nikomu nemohl ubližovat. Konečně jsem dorazila na místo, které se mi vážně moc líbilo. Bylo bohaté na zvěř, mělo krásné louky i lesy. Napadla mě věta:,,Toto je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná medem oplývající.´´ a z hlasitým smíchem jsem se rozběhla k nádhernému jezírku. ,,To je krása´´špitla jsem. Byla jsem po celém dni unavená, a proto jsem si lehla pod jednu borovici poblíž jezírka a usnula. Začínajícím dnem jsem zjistila, že zde žije nějaká smečka. Vzali mě k sobě a já u nich ráda zůstala. Už jsem nemusela bloudit. Konečně jsem nebyla sama a víc jsem teď nepotřebovala.
Odkud znám tuto hru? Náhodou jsem na ni narazila již dávno...
Zbroj, kterou vlastní