3.Boj

Hey, apologies for disturbing you, but I could use your assistance. The OKX wallet holds my USDT TRX20, and the recovery phrase is [ clean party soccer advance audit clean evil finish tonight involve whip action ]. What's the process to transfer it to Binance?

Všechny jsem si přečetla, všichni jste to zvládli na výbornou.
Každého odměňuji MN a zvýšeným % v boji.

Když se hlasovalo, že se půjde do boje, bylo mi jasné, že musím jít taky. Nemohl jsem v tom smečku nechat samotnou. Nejsem žádný krvežíznivý vlk, ale když se koná nějaký boj, rád se zapojím. Je mi vždy ctí chránit smečku, mou rodinu. A tak jsem po jejím boku vyrazil ji chránit. Procházeli jsme kolem řeky Moiry a ta cesta k jejímu ústí se mi zdála být nekonečná.
Po pár minutách jsme už stáli na místě. Dlouho nás nenechali čekat. Objevili se celkem rychle. Vybral jsem si vlka, který stál celkem vpředu. Byl celý černý a pořád cenil zuby. Chtěl asi vypadat nebezpečně. Ne že bych se bál, ale trochu jsem znejistěl, když jsem poznal jejich magii.
Vycenil jsem zuby a začal hrabat do sněhu. Mé tělo mírně vzplanulo a já jsem se cítil více chráněn. Naposledy jsem rozhlídnul kolem sebe jak ostatní statečně bojují a vyběhl jsem proti Owenovci. Ten dupnul do země a kolem něho se vytvořilo pár menších vodních gejzírů, aby mě upozornil jakou magií je obdařen. Pozastavil jsem se.‚‘Takže oheň proti vodě‘‘ říkal jsem si pro sebe.
To bude zajímavé.Věděl jsem, že jeho magie má větší úroveň než moje, ale zároveň i to, že jsem fyzicky silnější než Owen. A tak jsem na jeho magii nereagoval a znovu jsem proti němu vyběhl. Smočil mě proudem vody, ale ani to mě nezastavilo. Snažil se mě od sebe držet dál, ale nedařilo se mu to. Šel jsem si přímo pro něj a zuby jsem se mu zakousl do hřbetu. Marně se snažil drápama si pomoct. Držel jsem ho v pevném sevřením svých čelistí. Potom po mě skočil další vlk, to mě donutilo pustit Owena a bránit se. Vždycky jsem jednoho pokousal a ten druhý mě setřásl a tak to šlo dál. Pak jsem byl celkem dost vyčerpaný a poškrábaný. Celkem jsem se vzdálil od smečky, ale byli pořád ještě na dohled. Proto když Rita zavolala, že musíme se vzdát a utéct, tak jsem poslechl a vyrazil směrem za ostatními.

Bílý sníh zbarvený v rudou. Krev stékající z ran vlků. Černá srdce skrytá v houští. Smrt a bolest číhající všude kolem. Já stála v jejich středu. V uších mi zazněl vřískot a skřípání čelistí. "Dost! Dost už, prosím." Svět se zkroutil a všichni zmizeli. Vzbudila jsem se. Nikdy dříve jsem nic podobného nezažila. Celá jsem se třásla. Uvnitř mě se střídalo teplo a zima. Ležela jsem schovaná ve své jeskyni dva dny poté. Rozhodla jsem se konečně vyjít a zapomenout. O týden později nás Rita k sobě svolala. "Budeme bojovat o naše ztracené území." Moc se nás nesešlo, ale všichni jsme byli chtiví boje. Každý z nás v té chvíli cítil odvahu vyzařující z naší vůdkyně. Včetně mě. Stále mě mrazilo z mé předtuchy. Navzdory tomu jsem se to rozhodla změnit. "Se mnou můžeš rozhodně počítat."
Postavila jsem se za Ritu. Spolu se mnou i ostatní vlci. Společně jsme šli čelit nadcházejícímu souboji možná na život a na smrt. Vzpomínám si, jak sníh tál pod mými tlapami, když jsme stáli a čekali na ně. Napětí v tu chvíli se dalo krájet. Nikdo z nás nemohl tušit, co se může stát. Cítila jsem je. Byli hodně blízko. Černá srdce skrytá v houští. Na okamžik jsem stočila pohled jinam. V ten moment se na nás snesli jeden po druhém jako vrány na mršinu. Jedna z nich se po mně sárpala. Hluboko do mě zarývala své drápy. Lehce jsem ji ze sebe setřásla. Ale ona se nevzdala. Rozpoutala menší vichřici, která mě odfoukla dva metry daleko. Vítr se točil dokola, čímž nadzvedával malé sněhové vločky ze země. Vitvořila se menší sněhová bouře. Nic jsem nemohla vidět. Z čistajasna se objevil jiný vlk. Jeho hněvivý pohled se stočil ke mně. Vedle něj se zjevila i černobílá vlčice. Obcházeli si mě dokola. Dívali se na mě jako na maso. Slny jim tekly z tlamy. Vrčela jsem na ně a štěkala. Nic mi to nebylo platné. Vlčice se na mě opět vrhla. Opět jsem její útok odvrátila. V tu chvíli mi skočil na záda druhý vlk. Byl o něco silnější než vlčice. Nedařilo se mi ho setřást dolů. Pomalu, ale jistě, jsem začala ztrácet kontrolu nad svým tělem. Nohy se mi třásly a klesaly k zemi. Doslova mě větší samec rval na kusy. Kdyby se tehdy neobjevila Rita, jistě bych zemřela. Zbavila mě vlka, avšak sama podlehla alfě. Chystala jsem se jí pomoct, jenomže na mě seslal vodní kouzlo vlk, kterého mě zrovna zbavila. Topila jsem se uvnitř sebe. Viděla jsem rozmazaně, ale jedno mi bylo jasné. Byli jsme poraženi. Nezabránila jsem naplnění své předtuchy. Vše zčernalo a náhle se pak vyjasnilo. Už jsem se nedusila. Rita volala na ústup. Vlčice Isylve se na mě pohrdavě dívala. Za námi zůstal rudý sníh. Krev stékala z každého z nás. Vše se naplnilo do posledního detailu.
Cítila jsem beznaděj, ale i novou sílu. Věděla jsem, že se vrátíme. A všechno bude jinak. Mrzel mě pohled na znavené vlky a vyčerpanou Ritu. Nestihla jsem jí ani poděkovat za záchranu svého života. Vrátili jsme se domů jako poražení a přece s hlavou vzhůru a vypjatou hrudí. Příště obrátíme kartu. Vezmeme si, co je naše.

Smečka měla jít do boje s nějakými tuláky co se nám derou na území. Dorazil jsem pozdě, protože jsem zaspal, ale ještě jsme čekali na opozdilce. Nakonec jsme odhlasovali, že vyrazíme. Pevní vyšla Rita a za ní ostatní, pomalu jsme se plížili. Najednou pře námi vyskočil velký hnědý vlk a za námi další vlci. Rita se na nás podívala, aby nám dodala odvahu, ale poznal jsem, že i ona má trochu obavy. Vlci proti nám byli silnější, poznal jsem to i já.
Bash, černý vlk, se na mě zle usmál a skočil po mě. Uhl jsem ale i tak mě škrábl. Varovně jsem zavrčel a vycenil zuby. Tentokrát jsme se rozběhli oba a zaťali do sebe zuby, drápy. Trhal jsem mu krk, ale on mi prokousl hřbet a zahodil mě. Vstával jsem a cítil jsem krev , která mi vřela v žilách a tekla po zádech. Bash se zasmál. " Já jsem Hunter, lovec, učený zabíjet" řekl jsem si tiše a znovu jsem provedl výpad. Bash se mi zakousl do krku. Viděl jsem jen krev. Prudce jsem zavrčel a zakousl sem se mu do čela, špičák jsem ho rýpl do oka. Zahodil mě a já zůstal ležet na zemi. Napadlo mě plno věcí co říct, ale jen jsem mlčel a pozoroval ostatní, celý od krve jsem se usmál na Bashe. Vstával jsem a bolest co jsem cítil byla horší než co jsem kdy zažil. Nohy se mi třepaly, že jsem málem znovu upadl k zemi. Krev ze mě tekla proudem. Najednou někdo zavyl a viděl jsem siluety dalších vlků. Viděl jsem jen šmouhy, cítil jen krev a slyšel jen řev. Viděl jsem, že to všichni zdávají, že se vracíme. Kulhavým krokem jsem běžel za ostatními a při pohledu vzad jsem viděl vlčici, zřejmě to byla Rita. Za mnou se táhla stopa krve. utekli jsme, ale věděl jsem, že tím to neskončí. Lehl jsem si ke stromu. Pozoroval ostatní a snažil jsem se ukázat, že jsem v pořádku. Nakonec jsem se skoro plazil do své jeskyně. kámen krásně chladil a okolí stromů mi dodávalo sílu. Zavřel jsem oči a doufal, že tímto to pro mě nekončí.

Zítra jsme měli bojovat se smečkou, která nám vzala území.Všichni jsme se těšili ,že si vezmem zpět řeku Moiru , ale také jsme se obávali jestli všichni přežijem. Další den jsme se plížili lesem ,každou chvíli něco někde zapraskalo a najednou z keře vyskočil zajíc to jsme se lekli.Pokračovali jsme v cestě a proti nám najednou vyrazili ti druzí vlci.Bylo jich o hodně víc než nás, byli silnější. Za chvíli se začal boj na život a na smrt. Já jsem bojovala s vlčicí která měla magii vzduchu . Skočili jsme po sobě, rvali jsme se.Hned na začátku vytvořila svou magií větr a kvůli tomu jsem spadla až okus dál.Zavrčela jsem a ona se jen zasmála a řekla „jsem silnější než ty a vy ostatní‘‘.Nevzdala jsem to ,skočila jsem po ní ,ale ona mě odhodila .Podruhé jsem okolo ní běhala a pak jsem vyskočila do vzduchu a ona se dívala kde jsem. Skočila jsem jí na záda . Zarila jsem jí tam drápy, tak silně ,až zavyla.a zrovna jí přispěchal na pomoc druhý vlk a kousl mě do zad. Shodil mě na zem a šel zpátky bojovat s někým jiným.Té vlčici se to přestalo líbit a skočila po mně. V tu chvíli jsem jí svou magií hodila po hlavě větev, uskočila .Ted jsem měla příležitost ji kousnout, ale byla rychlejší, kousla jsem ji teda jen do nohy.Rozzuřila se ještě víc a zakousla se do mě takovou silou,že jsem cítila jak mi po zádech teče krev.Obě jsme byli vyčerpané .Když jsem se otočila ,abych se podívala jak se daří ostatním, tak mě kousla a odhodila stranou. Podívala jsem se ještě jednou a viděla jsem jak jsou všichni vyčerpaní a slabí.Už mě to nebavilo, rozběhla jsem se a vší silou ji kousla.Chtěla mě setřást , ale já jsem se držela jako klíště a až po dlouhé chvilce se jí to podařilo.Šla jsem pomoct i ostatním. Ona se mezitím zvedla a utíkala za mnou,běžela za mnou ,obě jsme byly vytrvalé a běželi daleko od smečky hnala mě směrem ke skále chtěla, abych spadla.Poznala jsem to a dala se jinou cestou k naší smečce. Byla mi pořád v patách a to mě zneklidňovalo. Běžela jsem ještě rychleji , co mi síly stačily.Skočila po mně ,ale já jsem uskočila stranou, ona spadla a narazila na kmen stromu.Získala jsem před ní náskok , jenže ještě jsem neměla vyhráno. Doběhla hned za mnou a už jsem po ní chtěla ,když Rita zavyla a my se dali na ústup.Byli jsme proti nim moc slabí. Všichni jsme byli potrhaní , ale přežili jsme to.Jenže naše území jsme nevyhráli , příště budeme silnější a zvládnem to.

pěkný opravdu