Jen jsem tam stál a čekal. Najednou jsem uslyšel šustění. Potichu jsem zavrčel. Po chvíli jsem uviděl obličej zvířete.. Černého zvířete. Naježil jsem se a pomalími kroky ke zvířeti kráčel. Zastavil jsem se a chvíli koukal tomu zvířeti do očí. Poté jsem zavrčel a chtěl o něm skočit a kousnout ho do krku. V tu chvíli zvíře zvedlo tlapu a škráblo mě. "Dah!" Vydal jsem takový divný zvuk když jsem padal na zem. Úplně se mi zmenšili zornice. Rychlostí že to černé zvíře skoro ani nepostřehlo jsem zmizel. Zastavil jsem se za zvířetem s drápancem na krku. Najednou se zvíře otočilo a kouslo mne. "Jaká smůla.." Zavrčel jsem a pomalu se zvedl. Zvedl jsem tlapku a řízl zvíře přes oko. Srazil jsem zvíře na zem. Chvíli do mě ještě drápalo. Zakousl jsem se zvířeti do krku a čekal až se přestane hýbat. Po chvíli se hýbat přestalo. Utřel jsem si tlapkou krev a nenávistně koukal na zvíře. "A máš to!" Zařval jsem vítězně. Ukousl jsem zvířeti ucho a rozžvýkal ho.

Ráno jsem se probudila plná odhodlání a energie, ale zároveň jsem cítila trochu strach. Rychle jsme se shromáždili. Mířili jsme k měsíčnímu údolí vstříc mrštným kočkám. Měsíční údolí bylo krásné. Nad celou krajinou zářily stříbrné měsíce, ale nebyli jsme sami . Za chvíli se před námi objevily pumy. Vypadaly silnější a větší než my. Už z jejich pohledu šlo poznat, že nejsou zrovna nejšťastnější. Syčely na nás, opatrně si nás prohlížely. Obešly nás ze všech stran. Rázem jsme byli obklíčeni. Nebylo se kde schovat, anebo utéct.
Po pár minutách prohlížení se navzájem , vystartovaly pumy proti nám. Nestihla jsem se ani rozhlédnout a už na po mně skočila hnědě zbarvená samice Swoina. Její ostré zuby naháněly hrůzu, drápy se mi zaryla do kůže. Nemohla jsem se postavit, držela se mě jako klíště. Ale já jsem to nenechala jen tak být. Zakousla jsem se jí do tlapy. Bolestí Swoina zakňučela a rychle uskočila. Mezitím jsem se obratně postavila zpátky na nohy. Samice se ke mně zpátky rozběhla, avšak tentokrát jsem jsem ji srazila k zemi já. Držela jsme ji tam co nejdéle jsem mohla, pak se mi šikovně vymanila z mého zajetí. Obě jsme se těžce nadechovaly. Později jsme proti sobě opět zaútočily, avšak každá z nás útok zarazila.
Sekla jsem ji tlapou po obličeji. Měla na něm jen malý škrábanec, který mi hned vrátila. staly jsme proti sobě, každá z nás chtěla vyhrát, ale mohla to být jen jedna. Dřív než jsme se proti sobě znova pustily, boj byl skončen. Rozzlobeně se vrátila k pumám. Stihla mi ještě vyhrožovat smrtí a dalším střetnutím.
Byla jsem ráda, že už je po všem. Na sobě jsem měla pár škrábanců, jinak jsem vyšla ze souboje celkem obstojně. Pak jsme se vrátili zpátky domů, kde jsem se unaveně uložila ku spánku.

Výborně =))

Bylo časně ráno a já se probrala/panebože vždiť já dnes mám boj!/ zařve mi v hlavě. Jdu na místo kde se mám zůčasnit boje. Gwyda už tam stála a čekala.Boj začal Gwyda se ke mě rozeběhla uskočila jsem , ale chytla mě za tlapu / sakra/ řeknu si v hlavě škrábnu jí a ona mě pustí. Udělá několik kroků dozadu a schová se do stínu nemohla jsem jí najít byla rychlá a tichá. Něco mi skočí na záda ,, jaů,, křiknu v tu mě něco napadne lehnu si a začnu se válet. Gwyda se mě pustila využiji toho a seknu ji dostane to do nohy. Už nebyla mrštná , ale zato byla silnější utíkám a ona mě pronásleduje. Skočí mi znova na záda , ale já se v čas vyhnu . Skočím po ní začnu jí kousat a drápat. Skolím jí k zemi a ona už nevstala radostně z ní skočím. Byla jsem šťastná že jsem přežila.

Dina

Dobře =)) ale konec by měl být podobný jako u mě, pumy jsme nakonec vyhnali pozor na to ;)

jj :)

První boj je tady. Chystám se na svůj první boj s nepřítelem. Je to puma a málo sice o ní vím, ale budu se snažit...
Boj začal...
připravila jsme se na to nejhorší-prohru.
Moc dovedností nemám a tak nastal čas pro drápy, ale Mormor byl rychlejší a já dostala šrám přes oko. Oplatila jsem mu to chystala na další útok. Překvapil mě a tak jsem ho začala kousat. ustoupil dozadu a já za ním. Posunula jsem se k němu blíž, ale on zůstal stát. /co to?/ zeptala jsem se vduchu. Už jsme bojovali dlouho a mě docházeli síli. Už jsem měla poslední síli, když v tom mě něco napadlo....
Začala jsme se ohánět drápy kolem sebe a on nevěděl, co to má být. Párkrát jsem ho švihla a on spadl na zem. Věděla jsem, že ještě není konec. On se zvedl a začal mě kousat. Svalila jsem se na zem a nevěděla, co dál.
Měla jsem dobrou výdrž a ještě něco dalšího a tak jsem ho sekla a pokousala. On zase lehl na zem a nezvedl se. Ujistila se, že už nestoupne a tak jsem ho ještě jendou a na posledy kousla. Odcházela jsem a najendou mi něco přistálo na zádech. Byl to Mormor, který se zvedl a skočil na mě.
Začala jsem se ošívat, abych se ho zbavila. On se dobře držel a tak jsem přišla na sráz a zhodila jsem ho. /to by mělo stačit/ řekla jsem si a odešla. jenomže se vyškrábal nahoru a zaútočil na mě. Vzdát jsem se nechtěla a tak jsem nastavila obranu. Začal mě kousat do nohou a já ho škrábala do hlavy. Nepomohlo to a tak jsem vylezla na nejbližší strom a skočila mu na záda. Konečně to zabralo. Začala jsem ho ještě víc a silněji škrábat. On to zkoro nepřežil,ale něco víc uměl. Začal mě škábat a kousat znovu do nohou a ošíval se kolem sebe. myslela jsem si, že to nepřežiju...
Kousla jsem ho silně a on spadl. /konečně/ řekla jsem si a on se už nezvedl.

Skvělé =)

Bylo čerstvé ráno a slunce teprve vycházelo. Už svítá, noc končí zima se nás drží dlouho. Smečka se musí před bojem posilnit, proto se vydám s Divou na lov. V zimě je velmi těžké lovit kořist, většina obětí spí v zimním spánku či jsou jen ukryta před zimou a čekají na jaro se svými zásobami. V zimě je tomu vždy tak, ale my se něčím živit musíme. Tentokrát jsme měli štěstí, narazili jsme na velkého kance. Nebylo lehké ho zabít, bránil se dlouho, ale podařilo se nám to. Potom jsme ho táhli do táboru, svolala jsem smečku, aby se přišli také posilnit a urvala jsem si kus masa a spokojeně ho ožvykovala. S radostí jsem sledovala smečku jak trhají kusy kance. Později jsme se na chvilku rozdělili a někteří zůstali v centru. Procházela jsem se kolem a můj pohled se upnul směrem nalevo od teritoria pum. Ano je to daleko až za řekou Moirou, ale ne zas tak daleko, aby se Měsíční údolí nemohlo připojit k našemu území.
Rychle jsem kráčela zpět ke smečce, nechtěla jsem to už oddalovat,nemělo by to smysl. Nemusela jsem nic říkat, všichni už byli shromáždění a jak se zdálo připravení. Tak jsme tedy vyšli vstříc svému osudu. Přeskákali jsme po kamenech přes řeku Moiru a pak jsme překročili pachovou hranici.
Všichni jsme tam stáli,na cizím území, v Měsíčním údolí. Začali jsme škrábat do sněhu a do stromů a označovat Měsíční údolí naším pachem.Netrvalo to dlouho a zpoza rohu se objevilo 6 silných šelem, z kterých sršela energie. Nás ale bylo 7, v duchu jsme si je prohlíželi. Můj zrak se upřel na Ghatha, ano tak se jmenoval, vypadal velmi dominantně. Moc dobře věděli o co nám jde, nemrhali tedy časem a ihned se do nás pustili. Napřímila jsem se a vyrazila vpřed,běžela jsem přímo proti němu a on šel s jistotou proti mně.Když jsem k němu doběhla troufla jsem si po něm skočit,stiskl mě za krkem a směrem kterým jsem letěla mě poslal se škrábancem na zádech dál.Drápama jsem se zaryla do sněhu a snažila se nevnímat tu pálivou ránu. Otočil se směrem ke mně a dominantně si stoupnul, Ghath měl jistou výhodu, byl to samec, tudíž byl silnější. Ale já měla také svou výhodu, nenápadně jsem dala znamení Tukanovi, který stál za Ghathem. Ten jeho útok nečekal, Tukan se za ním rozeběhl a zakousl se mu do krku, neváhala jsem a běžela k nim a pořádně se do Ghatha pustila. Marně se nás pokusil svými ostrými drápy sundat. Myslím, že to trvalo asi deset minut než jsme ho s Tukanem položili na zem. Po těch deseti minutách mu asi i došlo, že jsme ho schopni i zabít a odvolal se. Souhlasil, že území připadne nám. Všichni jsme radostně pumy vyhnali a pokračovali v označování nového území. Později přišla i nová magie.

Tak nějak by to mělo vypadat =)